Jak naučit psa aportovat

Hledáte způsob, jak pomoct psovi odbourat stres, zlepšit jeho fyzickou kondici a ještě zapracovat na poslušnosti a vzájemném vztahu? Pak je aportování ta pravá aktivita. Ať už si chcete jen zpestřit společné procházky přírodou, nebo potřebujete zvládnout aport v rámci přípravy na výcvikové zkoušky, tento článek vám poradí, jak na to.

Psi aportují přirozeně rádi

Aportování vychází z přirozeného chování psů. Pronásledování hozené hračky je pro ně obdobou lovu. Proto u některých psů můžete vidět, jak s hračkou prudce zatřesou, když ji chytí – tímto způsobem by jejich divoký předek zabíjel menší druhy kořisti. Snahu běžet za hozeným míčkem nebo klackem má tedy většina psů už od štěněčího věku. Skutečnou výzvou ale zůstává psa naučit, že má aport přinést zpět k vám a poslušně ho odevzdat. Mnohem přirozenější mu totiž připadá před vámi s hračkou prchat, provokovat ke hře a nakonec se ještě přetahovat. Existují některá psí plemena, která mají pro aportování lepší předpoklady, protože byla za tímto účelem po mnoho generací šlechtěna. Jakého psa vybrat, pokud hledáte dobrého aportéra?

Nejlepší psí plemena aportérů

Pokud hledáte psa, který bude aport spolehlivě předvádět při výcvikových zkouškách a soutěžích, je správnou volbou německý nebo belgický ovčák. Chov těchto plemen produkuje psy, kteří rádi pracují, dobře a ochotně se učí a snaží se za každých okolností potěšit psovoda. Přitom jim nevadí stereotypní opakování cviku, až dokud nebude jeho provedení perfektní. V některých odvětvích sportovní kynologie, jako je obedience, se skvěle uplatňují i border kolie. U nich je ale třeba aportování vypilovat k dokonalosti pečlivým tréninkem. Přirozené vlohy tu částečně nahrazuje inteligence těchto psů a neustálá snaha učit se něčemu novému.

Trochu jiné provedení aportu se očekává od loveckých psů. U těch je zásadní jejich schopnost dohledat aportovaný předmět ve složitém terénu nebo ve vodě. Využívají se k přinášení ulovené drobné zvěře, jako jsou kachny nebo zajíci, a nesmí přitom tento úlovek nijak poškodit. Mezi ostatními v tomto směru vynikají především retrívři. To ostatně prozrazuje už název plemene – „to retrieve“ znamená v angličtině „přinést“.

Pokud ale víte jak, můžete vášnivého aportéra vycvičit z jakéhokoliv psa, bez ohledu na jeho plemeno či věk. Přinášet hozenou hračku se ale naučí i jiná zvířata.

Nejen psi mohou aportovat

Přinést zpět hozenou hračku můžete naučit téměř jakékoliv zvíře. Podmínkou je, aby dokázalo aportovaný předmět dobře uchopit a aby existovala nějaká odměna, kterou ho můžete ke cvičení motivovat. Při správném výcviku dokonce i kočka aportuje se stejným nadšením, jako její psí konkurence. Také koně, domácí prasátka, papoušci nebo třeba fretky se aport mohou snadno naučit.

TIP: Nejlepší je seznámit psa už ve štěněčím věku s hračkami a jejich nošením a přinášením, i když ještě nejde o disciplinovaný aport v pravém slova smyslu.

Správné provedení aportu

I když se to na první pohled nezdá, je aport pro psa velmi náročným cvikem. Sestává totiž hned z několika úkonů, které musí správně provést. Na začátku by měl pes klidně sedět u nohy a čekat, i když aport házíte. Teprve na slovní povel „Aport“ smí vyběhnout, a to přímým směrem k předmětu. Ten pak bez zbytečného překusování uchopí (neměl by si s ním v tlamě pohazovat a žvýkat) a opět přímým směrem přinese. Nakonec se pes posadí před vás, aport stále drží v tlamě a čeká, až mu ho s povelem „Pusť“ odeberete. To vše musí zvládnout samostatně, aniž byste ho nějak naváděli nebo upozorňovali, co má dělat. V některých soutěžích navíc pes aportuje se skokem přes překážku, kterou musí překonat nejen cestou pro předmět, ale i zpět.

Co by měl znát každý pes

Když učíte psa aportovat jen tak pro radost, nemusí být samozřejmě provedení dokonalé. Určitě je ale praktické, aby pes v klidu čekal na hození hračky, místo aby po vás skákal nebo dokonce chňapal. Také by měl vědět, že musí aport hned přinést, ne ho cestou upustit a začít čenichat. A když už míček nebo hračku přinese, nemusíte se s ním složitě přetahovat a riskovat náhodné kousnutí do prstů, když psa správně naučíte chápat pokyn „Pusť“.

Jak naučit psa aportovat

Existuje hned několik způsobů, jak na nácvik aportu. Pojďme se teď podívat na ty nejčastěji používané. A také na méně známou metodu výcviku, se kterou naučíte aport i psy, kteří o to sami od sebe nejeví velký zájem. S její pomocí můžete naučit aportovat také jiné druhy zvířat.

Tradiční nácvik aportu

Klasická metoda, jak naučit psa aport, vyžaduje jen minimum vybavení, ale zato je třeba mít velkou trpělivost. Pak budete potřebovat jen pohodlný obojek, dostatečně dlouhé vodítko (ideálně 3 – 5 m), vhodný předmět k aportování a klidný prostor bez zbytečného rušení.

Nejprve potřebujete vzbudit zájem psa o aport. K tomu zvolte vhodnou hračku – nemusí jít nutně o aportovací činku nebo míček. Psy často zaujme třeba kus silnějšího provazu s uzly nebo různá přetahovadla. Abyste získali dostatečnou pozornost, hračku střídavě schovávejte a znovu vytahujte, mávejte a třeste s ní před psem tak, aby po ní chňapal, motivujte ho i slovně. Když se pes o aport zajímá, můžete mu ho hodit. Zpočátku házejte jen na krátkou vzdálenost (klidně jen do 5 m) a tak, aby pes nemusel aport hledat ve vysoké trávě nebo v nepříjemném terénu. Drtivá většina psů za hračkou vyrazí a uchopí ji. Vy zprvu vybíhejte zároveň se psem, a kdyby předmět nechtěl vzít do tlamy nebo ho hned zase upustil, nohou hračku odkopněte zase o pár metrů dál, abyste znovu probudili psův zájem. Po celou dobu nácviku aportu platí, že byste měli lekci ukončovat dřív, než se pes začne nudit.

Když pes pro hozenou hračku spolehlivě vybíhá a bere ji do tlamy, je na čase ho naučit, že má aport nosit bez upuštění. K tomu poslouží nácvik na vodítku. Aport neházejte daleko a vybíhejte k němu se psem, abyste mu s vodítkem neškubli. Až pes předmět vezme do tlamy, pokračujte v pohybu tak, aby vás na vodítku následoval. Když hračku pustí, opět do ní můžete kopnout, aby ho zaujala a zas ji chytil. Upuštění předmětu se také můžete vyhnout, když se o něj při pohybu se psem přetahujete.

Jakmile pes umí aport nosit, je potřeba ho naučit, že ho nesmí pustit ani při zastavení. Stále se cvičí na vodítku, a to tak, že psa s hračkou v tlamě vedete u nohy, stále dostatečně motivovaného, aby aport neupustil. Postupně pak zpomalujete tempo pohybu až do úplného zastavení. V takové chvíli je pro psa přirozené předmět pustit a lehnout si k němu, aby ho mohl žvýkat. Tomu předejdete tak, že budete mít už v okamžiku zastavení dostatečně zkrácené vodítko, aby si pes nemohl hračku takto odložit. Po krátkém zastavení opět pokračujte v pohybu a psa samozřejmě často chvalte. Když zastavování zvládá, přidejte povel k sednutí a následně i k lehnutí s aportem, a pozici psa postupně upravte tak, aby předsedával přímo před vámi.

Naučit psa správně aport pouštět, to už je ta nejsnazší část. Přistupte k ní ale teprve ve chvíli, kdy pes spolehlivě aport udrží v tlamě po dobu několika minut. S pamlskem v ruce dejte důrazně povel „Pusť“, při kterém pamlsek nabídnete. Pes zpravidla hračku pustí, aby si mohl vzít odměnu, a má splněno. Nemuset se psem při aportování bojovat je tedy opravdu jednoduché.

Aport na provázku

Když se vám při nácviku aportu nechce se psem na vodítku běhat, nebo takto náročně cvičit nemůžete, bude pro vás tato metoda ideální. Hodí se ale spíš pro menší pejsky a na výcvikových zkouškách byste s takto naučeným aportováním pohořeli. Zábavu a porci pohybu navíc však vašemu psovi rozhodně zajistí.

Potřebovat budete oblíbenou hračku, pamlsky a dostatečně dlouhý bezpečný provázek nebo silnější šňůru. Na začátku lekce si hračku pevně přivážete a psa správně namotivujete, podobně jako u tradičního nácviku. Když má pes o hračku dostatečný zájem, hodíte mu ji tak, aby vám konec provázku zůstal v ruce. Jakmile hračku chytí, nemůže se s ní pes dát na útěk, ale hezky pomalu si ho s aportem v tlamě přitáhnete až k sobě. Následuje povel „Pusť“ a zasloužená odměna. Pokud pes hračku v průběhu nácviku pustí, přitáhněte si ji a házejte znovu. Díky tomu pochopí, že odměna pamlskem přijde je ve chvíli, kdy doputuje s aportem v tlamě až k vám.

Nácvik aportu s klikrem

Klikr slouží k tomu, aby zvukovým signálem označil psovi, že dělá něco správě a že dostane odměnu. Vznikl jako prostředek pro výcvik divokých zvířat v zajetí, se kterými se z praktických a bezpečnostních důvodů nedá pracovat v přímém kontaktu.

Při seznámení s klikrem se pes učí, že kdykoliv uslyší kliknutí, dostane pamlsek. Nemusí přitom zprvu dělat žádné cviky, pouze se posiluje jeho bezprostřední reakce na kliknutí. Když toto pejsek pochopí, můžete ho postavit do libovolné situace a jen čekat, než udělá to, co se po něm chce. Je ale třeba postupovat po malých krocích.

V praxi to může vypadat takto: Hodíte aportovaný předmět. Pes si ho napřed nevšímá, ale pak si ho jde očichat. V tu chvíli kliknete a pes si přiběhne pro odměnu. Chápe, že kliknutí se ozvalo, když strčil čumák k aportu, a tak to jde zkusit znovu. Opět následuje klik a odměna. Když toto několikrát zopakujete, můžete zvýšit požadavky. Už vám nestačí, že pes dojde k aportu a strčí k němu tlamu, ale očekáváte, že ho také uchopí. Pes to samozřejmě neví, a tak zkouší všechno možné – do hračky může strkat čenichem, hrabat po ní tlapou, zatímco vy trpělivě čekáte. Jakmile ji zkusí jen na sekundu vzít do tlamy, kliknete a okamžitě psa odměníte. V tu chvíli už ví, že cílem je aport uchopit. Klikáte a odměňujete, dokud si i tento krok pes spolehlivě neosvojí. Tímto způsobem pak přidáváte další části cviku, až je provedení aportu kompletní.

Trénink s klikrem je ideální pro psy, kteří sami o sobě nevyhledávají pohybovou aktivitu a motivací je pro ně spíš pamlsek, než pochvala od člověka. Stejně tak se dá tato metoda použít, když chcete naučit aport kočku nebo jiného domácího mazlíčka.

TIP: Aport cvičte vždy ve známém prostředí a na vhodném povrchu, který je měkký a bezpečný.

Jak vybrat aport pro psy

Psích hraček se dnes nabízí nepřeberné množství, a tak může být těžké vybrat tu pravou. Ve sportovní kynologii není moc možností, psi podle pravidel aportují vždy dřevěnou činku. Tyto činky se vyrábí v různých velikostech, včetně odlehčeného typu pro štěňata. Pro nácvik aportu se ale používají ve služební kynologii také pešci z juty nebo kůže, případně po domácku vyrobené hračky s uzly z lana nebo látky.

Pro aportování na procházce v parku se lépe hodí tradiční míček nebo frisbee. Vyrábí se i speciální hračky pro sportování ve vodě, které jsou pro psa snadno viditelné a dobře se drží na hladině.

Jestli je dobré se něčemu při házení aportu vyhnout, pak jsou to různé klacky a větve. Když je pes nese v tlamě, může se opačný konec zarazit do země a měkkou psí mordu ošklivě zranit. Mnoho psů také dřevěný aport žvýká, a mohou se jim tak dostat třísky pod zubní dásně nebo do jazyka. Také kamínky jsou naprosto nevhodné k aportování. Jednak hrozí jejich spolknutí, které by mohlo skončit drahým výletem na veterinární kliniku, a také si jejich nošením pes poškozuje zuby. Když už musíte v přírodě sáhnout po nějakém provizorním aportu, zvolte raději šišky.