Význam a symbolika stromu života

V dnešním světě blahobytu a rozvíjejících se velkých měst je občas snadné zapomenout v každodenním shonu na úplné počátky lidstva a na základní hodnoty, kterých se drželi naši předkové. Když se však na okamžik vrátíme do dávných dob, kdy byl život spojen s přírodou a osud člověka byl vyloženě závislý na dění v přírodě, je pochopitelné, že lidé přírodu uctívali. Byla to právě půda a počasí, které určovalo, jak se bude celé rodině dařit v následujícím období. A proto si lidé přírody vážili, velebili každou rostlinu a často pro ně mělo dění v krajině magický náboj, přičemž skládali své modlitby k udržení dobrých a blahodárných časů. Jaký význam představuje strom života a v čem tkví jeho symbolika? A jak nahlíželi na strom života naši předkové? To vše se dozvíte v tomto článku.

Strom jako magický symbol

Stromy se staly náboženskými či mytologickými symboly, jelikož se u nich od pradávna konaly obřady, sloužily jako přívětivé místo pro modlení i jako poklidné stanoviště pro meditaci. Dodnes se nám také zachovalo rčení, že se chodíme vypovídat k vrbě, přičemž se jedná o poukázání na reálie, kdy lidem pomáhalo si uspořádat myšlenky a uvědomit si, co je trápí a co je těší, právě na poklidném místě, kde mohli být sami. Strom byl tak nejlepší možností, kde uskutečnit tuto psychikou očistu a dnes se přeneseně říká i blízkému člověku, který důvěrně naslouchá a nešíří jeho osobní záležitosti dále, že „je vrba“. Stromy byly navíc odjakživa spojovány s posvátnou energií, kterou skýtají, a byly proto brány jako zdroj léčivé energie a médium pro spojení se nejen s přírodou, ale také oplývaly magickou energií. V lesích a hájích pak byly tyto energie výrazně silnější a proto se tato místa stala rovněž posvátnou studnicí pro duševní načerpání darů přírody.

Symbolika stromu života

Jak už bylo řečeno, stromy byly našimi předky vnímány jako posvátné a tradicí se předávala po mnoho generací nejen láska k přírodě, ale také hodnoty, které v lidech dané podněty vyvolávaly. Strom se tak zaslouženě stal objektem, jenž je považován za centrum energie. Je však také považován za prostředek propojení mezi zemí a nebem. Strom je již ze své podstaty zhmotněním stability a rovnováhy, pro což máme doklady také v jazyce a v příslovích. Ne nadarmo se říká o člověku ze spokojené rodiny, jenž je vyrovnaný sám se sebou i se svým okolím, že má pevné kořeny. Stejně tak se při terapii používá metoda zakořenění, kdy si osoba nacházející se v nepříjemné či stresové situaci vědomě všímá svého postoje a snaží se vnímat pevnou zem pod sebou samou, čímž zabrání nervóznímu přešlapování z nohy na nohu. V těchto situacích ona spojitost se stromem velmi pomáhá, jelikož stromy rovněž překonají bez úhony špatné počasí především díky hlubokým kořenům. Analogie vlastního těla se stromem je velmi účinná právě proto, že se jedná o symbol, jenž je posvátný pro mnohé z nás i v dobách, kdy žijeme ve městech a příroda je tak zdánlivě vzdáleným tématem.

První zmínka o stromu života byla nalezena při vykopávkách v Turecku, přičemž se jednalo o památku vzniklou přibližně roku 7 000 př. n. l. Další nález byl datován do roku 3 000 př. n. l., přičemž se jedná o znázornění stromu, pravděpodobně borovice, vedle které jsou zobrazeni svatí. Strom života byl od pradávna brán jako místo klidu i míru a stejný účinek mají stromy dodnes. Vyvolávají v nás pocity relaxace a mají velmi pozitivní vliv nejen na naši psychiku. Uklidňující zelená barva a jemné šelestění listů je balzámem na duši.

Analogie s lidským životem

Stromy jsou nám v některých aspektech velmi podobné. Jsou stejně jako lidé jedinečné. Na první pohled by se mohlo zdát, že tomu tak není. Každý druh stromu má svou charakteristiku, která je nicméně zapsána také v dendrologicky zaměřených příručkách. Určité vlastnosti jsou stejné pro každý druh. Stejně jako lidé se však od sebe liší, a to i v rámci jednotlivých druhů, díky čemuž je zajištěna rozmanitost. Je proto téměř jisté, že není možné v přírodě najít dva naprosto identické stromy, mezi kterými by nebyl jediný rozdíl.

Ve sbírkách básníků s tematikou koloběhu života se často setkáváme s přirovnáním lidského života k ročním obdobím. Není se čemu divit, že se lidé inspirují právě v přírodě. V této metafoře je zmíněno roční období, ale při bližším zkoumání je v onom rčení skrytá také symbolika stromů. Malé dítě neboli jaro života můžeme přirovnat k mladému stromku, jenž je slabý a nedokáže se plně bránit před silným větrem či okusování srnkami. Léto života začíná při zmohutnění, dospění a také v době, kdy je identita schopná se sama ochránit. Podzim života je spojován s nastupujícími chlady, někdy také u lidí se zdravotními problémy a únavou. Zároveň je však spojen s něčím krásným, a to s nádherně zbarveným listím poletujícím ve víru, které hraje všemi barvami a přináší potěšení při jeho sledování. Zima života nastupuje, když strom ztratí veškeré listí a je opět v určitém smyslu bezbranný, neskýtá již tolik barev a přečkává do jara, kdy mu bude umožněno opět krásně kvést posílen nezmary předešlého období. Analogie s lidským životem je tak velmi silná a je důkazem, že jsme také tvory přírody.

Jedinou skulinkou v tomto přirovnání je fakt, že stromy mohou existovat po mnoho let. Vydrží desítky až stovky let s tím, že čelí mnoha nepříznivým podmínkám a samy si intuitivně vydobývají životní prostor. Samy se musí vypořádat se změnami počasí, se škůdci, ale také si zajišťují prostor, aby měly dostatek živin a slunečního záření. Jsou vytrvalé a pomalu, avšak efektivně, si vymezují vlastní prostředí a překonávají jednotlivé překážky. Po celou existenci strom roste a neustále se proměňuje. Roční období jej neustále mění, zatímco on sílí a pomocí semínek zajišťuje další existenci svého druhu. Stromy jsou proto od dávných časů brány jako symbol nesmrtelnosti. Během chladných měsíců totiž ztrácí listy a jeví se na první pohled jako mrtvé, zatímco s prvními jarními dny dochází k znovuzrození a objevují se nejen nové lístky plné síly, ale také pupeny symbolizující nový život.

Krásnou metaforou s lidským životem je také rodinný strom, který kreslilo na základní škole téměř každé dítě. Od kořenů a kmenu postupujeme po generacích až ke koruně a nejvyšším větvím. Sami tak s příchodem nových generací a s působením osudu stoupáme po větvích, což nám dodává onen pocit zakořenění a sounáležitosti. Stromy byly již od počátků civilizace důležitou součástí a pomocníkem sebepoznání a není proto divu, že si symboliku stromu převzalo za své mnoho náboženství a mytologií. Ať už je nám bližší jakékoliv zaměření a výklad, díky tomuto symbolu si můžeme každý den připomínat hodnoty a svou podstatu, která nám dodá odvahu, sebevědomí a pozitivní energii.

Slovanská mytologie a strom života

Jako Slovanům by nám mělo být známo slovanské pojetí stromu života. Z pohádek, říkanek, českých děl a celkově z lidové slovesnosti si můžeme připomenout symboliku stromu života jako místo, kde přebývali svatí i bohové. Naopak v kořenech stromů se mnohdy nacházelo útočiště démonického tvora, který byl v příbězích znázorněn v podobě hada. Strom života tak skýtal dobro, naději a rovnováhu, ale také názorné zlo, které se snaží podejmout kořeny a onu rovnováhu narušit v nejspodnější, nejskrytější a zároveň nejdůležitější rovině.

V 19. století se stala národním stromem lípa, která je známá pro svou charakteristickou vůni a půvabnou korunu. Lidé věřili, že má lípa magické vlastnosti a svou energií dokáže odehnat zlé duchy, ale také dokáže svou silou člověka zbavit negativních myšlenek. Tento druh navíc fascinoval naše předky svou mohutností, srdcovitými listy a dlouhověkostí. Z legend je nám navíc známo, že byla lípa považována za ženský princip, zatímco dub za princip mužský. Dohromady tyto dva druhy tvořily pro Slovany, Balty i Italiky magickou dvojici. V době národního obrození začal být dub spojován stále více s německým národem a roku 1848 byla lípa na Všeslovanském sjezdu v Praze oficiálně prohlášena za strom Slovanů.

Keltský strom života

Strom života je symbolem pocházejícím především od irských předků. V době, kdy bylo Irsko nově osídleno, byl zasazen v centru zemědělské půdy či plantáže strom, který byl nazván jako Crann Bethadh neboli v češtině strom života. Tento strom se stal posvátným a velmi inspirujícím především proto, že se u něj odehrávala veškerá setkání lidu, ale byl také přístřeším pro divoká zvířata. Strom se z tohoto důvodu stal i pro následující generace symbolem pro soudržnost, ale také připomínkou síly, jež se skrývá v přírodě. Za nejposvátnější strom byl považován v této oblasti dub, který byl tzv. axix mundi neboli v překladu střed světa a Keltové věřili, že je okolí stromu magickým prostorem, ve kterém se kříží svět živých se světem předků. Keltský název pro dub neboli Dauria byl vytvořen z původního slova dveře, jelikož tito lidé věřili, že je v kořenech stromu skrytá brána do jiného světa. Už jen z těchto silných názvů lze poznat, jak moc byly stromy pro tuto kulturu důležité. Byly totiž ztělesněním víry a magické moci, přičemž pokácení takového stromu bylo bráno jako jeden z nejhorších zločinů. Keltové navíc považovali stromy za předky lidí, a to pro jejich podobnost s lidským životem, který je popsán výše.

Jak vyrobit lapač snů

Lapače snů jsou našimi ochránci. Chrání nás před nočními můrami a před zlými sny, které by se mohly podepsat na >>>

Jak nakreslit slona

Někteří lidé považují za velmi těžké nakreslit to, co vidí například na papíře a zprostředkovat tvar a orientaci v prostoru >>>